Jak dopadly ústavní stížnosti plzeňských právníků
V následujícím textu vás chci informovat o tom, jak skončily ústavní stížnosti plzeňských studentů práv, které podali proti stanovisku Akreditační komise. Nejprve připomenu, o co šlo. Prvního února, zatímco v Brně probíhal první protestní pochod proti vysokoškolské reformě, se v médiích objevily první zprávy o tom, že se Akreditační komise rozhodla prodloužit akreditace plzeňskému magisterskému oboru Právo jen do října 2012. Následoval lidově řečeno mediální humbuk, během kterého se někteří studenti FPr ZČU rozhodli podat proti stanovisku Akreditační komise ústavní stížnost.
Pět studentů bylo zastoupeno učitelem na FPr a advokátem Janem Lego, jeden byl zastoupen Jiřím Kuncem. Jedna stížnost byla podána 8. 2., další čtyři 10. 2. a poslední od Jiřího Kunce 24. 2. Každou stížnost dostal na starosti jiný soudce zpravodaj.
Nejkontroverznější je asi hned to první rozhodnutí od soudkyně zdravodajky Ivany Janů (zkratka Bc. P. B. v judikátu patří pravděpodobně Petře Březinové, jedné z organizátorek protestů proti rozhodnutí AK). Rozhodnuto bylo 29. 2. tedy ještě před vydáním Dobešova rozhodnutí o tom, že akreditaci přesto prodlužuje. "Ministerstvo školství sice na straně jedné nesmí prodloužit akreditaci studijního programu, pokud k tomu nedala Akreditační komise souhlasné stanovisko (a fortiori nesmí ani prodloužit akreditaci na dobu delší, než dovoluje stanovisko) ..." Tato věta naznačila názor ústavní soudkyně na problematickou otázku, zda Dobeš mohl rozhodnout o prodloužení akreditace. Ve zbytku judikátu potvrdila soudkyně to, co bylo jasné většině právníků: ústavní stížnost je nepřípustná, protože nebyl vyčerpán žádný opravný prostředek a stížnost ani nesměřuje proti rozhodnutí, ale jen proti podkladu pro rozhodnutí.
Další soudce zpravodaj Jan Musil 14. 3. také stížnost (od Jiřího Kunze) odmítnul pro nepříslušnost, odvolával se přitom na výše zmíněné rozhodnutí Ivany Janů. Nicméně nehodnotil, zda ministr mohl rozhodnout, jak rozhodl. Zmínil však, ministr stanovisko AK ve svém rozhodnutí zohlednil (totéž později zmínila ve svém judikátu i Vlasta Formánková).
Řízení o zbývajících čtyřech stížnostech bylo ve dnech 15. 3. a 19. 3. zastaveno. A to proto, že krátce po vydání Dobešova rozhodnutí o prodloužení ze dne 9. 3. vzali studenti advokáta Lego své stížnosti zpět. V rozhodnutích není většinou vysvětleno, proč to udělali, jen soudkyně Vlasta Formánková uvádí ve svém případu: "Stěžovatel uvedl, že rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 9. března 2012, kterým byla platnost akreditace magisterského studijního programu Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni prodloužena do roku 2016, došlo ke zhojení proběhnuvšího zásahu do stěžovatelových základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem České republiky."
Poslední čtyři soudci se také nevěnovali posouzení zákonnosti Dobešova rozhodnutí. Nezbývá než doufat, že se tato otázka dostane k českým soudům jinou cestou.